Uteč, schovej se, bojuj! Sec Agency učí pedagogy, jak se zachovat při verbálním napadení i útoku teroristy.

Komplexní bezpečnostní program, rozdělený do pěti na sebe navazujících stupňů a akreditovaný MŠMT, poskytuje společnost Sec Agency. Cílem jejich zážitkových seminářů je naučit pedagogy a další zaměstnance škol zvládnout tyto situace, minimalizovat správným jednáním rizika a následky, které hrozí nejen jim, ale i jejich studentům. Několik konkrétních tipů a víc o interaktivních odborných školeních nám prozradil majitel a jednatel Sec Agency Miloslav Švéda.

S jakými rizikovými situacemi se učitelé a pedagogičtí pracovníci v Česku podle vašich zkušeností setkávají nejčastěji?

Vzdělávání učitelů, pedagogických a nepedagogických pracovníků se věnujeme od roku 2015 a za tu dobu jsme se setkali s různými příběhy. Běžné jsou situace typu verbální agrese či vyhrožování, ale stále častější jsou i případy fyzického napadení, napadení se zbraní a přibývají extrémní situace jako ozbrojený útočník nebo aktivní útok.

Ke konfliktům dochází mnohdy nejen ze strany studentů, ale i rodičů, kteří si za učitelem přijdou vyřídit to, že jejich potomek dostal pětku. Není výjimkou, že si ve škole řeší spory mezi sebou rodiče, když jsou dejme tomu v rozvodovém řízení. Setkali jsme se i se situací, kdy školník po vyučování procházel školu a přišel do kontaktu s člověkem pod vlivem drog či alkoholu. A bohužel narůstají i rizikové situace s duševně nemocnou osobou.

Jak by měl pedagog reagovat na verbální napadení?

Určitě by neměl verbální napadení podceňovat. Měl by vnímat, že se děje něco nestandardního a připustit si reálné riziko, které v tomto okamžiku hrozí. Připustit si tu možnost a počítat s tím, že se situace může velice rychle přeměnit ve fyzické napadení. Důležitá je znalost krizové komunikace, což je v tomto případě jeden ze základních prvků adekvátní reakce.

Co když dojde na násilí, jak postupovat?

Je přirozené, že člověk má v těchto chvílích tendenci panikařit, jednat bez kontroly a automaticky. Takové jednání však s sebou nese značná rizika. Od začátku je nezbytné mít sám sebe pod kontrolou. Učitelé to mají o to složitější, že musejí zvládat nejenom své emoce, ale i emoce svých studentů, a to zejména v těžkých situacích jako je ozbrojený útok. Neexistuje přitom jeden univerzální návod, protože každá situace je jiná. Sebekontrola, orientace v terénu, vyhodnotit rizika a své možnosti a rozhodnout se co dělat, o tom všem jsou naše semináře.

V rizikových situacích doporučujeme systém USB – Utéct, Schovat se, Bojovat. Jednoduše řečeno, pokud to jde, tak z místa incidentu zmizet, utéct. Pokud to není možné, máte možnost schovat se, zabarikádovat či se zamknout a zamezit tím přístupu útočníka. Jestliže tyto alternativy nemáte, nezbývá nic jiného než o svůj život bojovat. Prioritní je uvědomit si, že váš život a zdraví a život a zdraví studentů jsou to nejdůležitější.Každá z těchto variant má však jasně daná pravidla a je podstatné si to zkusit prakticky, proto naše semináře nejsou jen teoretické, ale velký důraz klademe na samotný prožitek.

Návody na to, jak se zachovat při nebezpečí, máte v týmu vyzkoušené. Můžete uvést příklad, kdy takové řešení při výkonu povolání někomu skutečně zachránilo život?

Znalosti, které předáváme formou seminářů vycházejí zejména z praktických zkušeností, které jsme s kolegy nasbírali při výkonu služby u speciálních složek Policie ČR. Naším úkolem připravit policisty na zvládání těžkých rizikových situací. Nastavení, procesy, způsoby řešení, které nám samotným fungovaly, pomohly nám řešit těžké rizikové situace a častokrát zachránily náš život a zdraví, jsme zakomponovali do těchto seminářů.

Zpětných vazeb je spousta, vzpomínám si na studentku medicíny, kterou jsme spolu s jejími kolegy školili nedávno ve dvou na sebe navazujících seminářích. Před druhým školením za námi přišla, že nám chce poděkovat a následně popsala, co se jí stalo toho dne, kdy se účastnila prvního školení. Cestou domů nasedla do vagonu metra a posadila se vedle muže, z něhož po chvíli cítila alkohol. Standardně by tomu nevěnovala pozornost, ale po zkušenostech, který ten den získala, to celé vnímala jako riziko, jako varovný signál. Proto vstala a šla na druhou stranu vozu. Dotyčný muž se po chvilce probral a jeho první reakce byla agrese, napadl cestujícího, který sedě kousek od něho. Studentka byla v tom okamžiku v bezpečné vzdálenosti a na příští zastávce vystoupila, vzala telefon a potyčku oznámila policii. Kdyby takto nezareagovala, terčem útoku by byla s největší pravděpodobností ona sama.

Máte i zpětnou vazbu přímo ze školního prostředí, kdy díky poznatkům z vašich školení někdo zabránil zranění či neštěstí?

Vzpomínám si na situaci ze základní školy v Libereckém kraji. Delší dobu tam docházel konfliktní rodič – otec. Situace se vyvíjela postupně od verbálního napadení třídního učitele, gradovala a rodič začal vyhrožovat i fyzickým násilím. My jsme na této škole realizovali seminář přibližně v této fázi konfliktu. Asi po měsíci se nám pan učitel ozval a popsal nám, co následovalo zhruba dva týdny po naší návštěvě. Rodič přešel od výhrůžek k činům. Začal do učitele strkat, křičel na něho, že si to s ním konečně vyřídí, přitom měl jednu ruku pořád v kapse. Třídní učitel se v této situaci, byť nebyla jednoduchá, zachoval správně. Přesně dle principů, které se snažíme na seminářích předávat. Zachoval klid, měl sám sebe neustále pod kontrolou a za využití správné krizové komunikace ve vhodný okamžik z místa incidentu odešel, informoval kolegy a Policii ČR. Ta na místo přijela, muže ztotožnila a předvedla jej na místní oddělení k podání vysvětlení. Při provedení bezpečnostní prohlídky u něho v kapse našli nůž.

Kdybyste mohl dát tip z vašeho kurzu, který mohou učitelé do praxe zavést hned zítra, který by to byl?

Informací, které posluchači nabydou během našich kurzů, je celá škála – od prevence a legislativy, přes krizovou komunikaci, jednání v rizikové situaci a zvládání svých vlastních emocí, po ovládání lidí v panice a tak dál. Jsou to principy, zásady, návyky a poznatky, které učitelé využijí nejen ve školském prostředí, ale kdekoli v běžném životě. Na dovolené s rodinou, při návštěvě kina, divadla, restaurace, nemocnice. Člověk začne přemýšlet zcela jinak, než tomu bylo doposud. Což je náš cíl. V podstatě měníme vzorce chování, které mají lidé zažité a které často nevedou v reálné situaci ke snižování rizika, ale naopak.

Jedna z častých zpětných vazeb po konci semináře je například to, že lidé začnou takzvaně mentálně plánovat, což je zásadní prvek v přípravě na zvládání rizikových situací. V konkrétním prostředí, doma nebo ve škole, si vizualizují, co by dělali, kdyby – například do třídy vstoupil agresivní rodič nebo školu napadl ozbrojený útočník. Když si představíme, co se může stát a víme, co dělat, jsme o krok napřed.

Předpokládám, že na vašich seminářích dochází u účastníků k řadě takzvaných aha momentů. Jaký je ten nejběžnější?

Zpravidla je to už v první části našeho semináře, kde při kazuistice konfrontujeme posluchače s reálnými případy rizikových situací jako fyzické napadení nebo napadení se zbraní. Obvykle slýcháme odezvu typu “netušil/a jsem, že to může být takto ošklivé, takto agresivní” nebo “nevěděl/a jsem, že je to vůbec možné”. V uvozovkách sundávají růžové brýle a bývají překvapeni, co všechno se může stát a jak taková situace reálně probíhá.

Proč jdete cestou modelových situací? V čem jsou účastníkům prospěšné?

Modelové situace, forma „zážitkového učení“, kterou preferujeme, je za nás ten jediný způsob, jak lidi naučit správně reagovat v okamžiku, kdy jsou ve stresu. Povídat si v klidu u kávy o tom, jak zvládnout rizikovou situaci je hezké, ale nic vám to do praxe nedá. Povědomí o tom, co dělat, by na krátkou dobu posluchači možná získali, ale praktický efekt je minimální. Zažili to sami mnozí z nás. Když se dostanete do stresu, a to nemusí jít o ozbrojený útok, ale zcela postačí třeba dopravní nehoda, kdy máte vedle sebe blízké osoby, reagujete v tom okamžiku zcela jinak, než když si teď představíte, co byste dělal/a. Modelové situace tak využíváme proto, abychom posluchače učili správným reakcím v okamžiku, kdy je jejich psychika podobná té, která bude i v reálné stresové situaci.

Jak vaše školení vypadá? Měl by se účastník nějak přichystat nebo přijít ve speciálním oblečení?

Bavíme-li se o našem základním semináři – „Ochrana měkkých cílů, reakce na rizikové a nebezpečné situace“, tak zcela určitě žádný cvičební úbor posluchači potřebovat nebudou. Tento seminář probíhá v učebně či zasedací místnosti školy, která si nás objedná, a počet posluchačů se pohybuje okolo patnácti až dvaceti. Důvodem je interaktivita a naše snaha vtáhnout do děje všechny zúčastněné. Trvá přibližně pět vyučovacích hodin. Jediné, co by si měl účastník s sebou přinést, je otevřená mysl, dobrá nálada a pohodlné oblečení. Dokonce ani zápisník není potřeba, neboť vše, co je důležité, si bude pamatovat.

Druhým nástavbovým programem je „Mentální a psychologická příprava na zvládání rizikových a nebezpečných situací“. Koná se opět na učebně a trvá podobnou dobu. Náplní je jednoduše práce s hlavou – jak zvládat své emoce, jak zvládat případnou paniku  studentů a podobně. V rizikových situacích je toto rozhodující faktor úspěchu.

U ostatních seminářů, které jsou vyloženě praktické, mají posluchači možnost aplikovat nabité zkušenosti z předchozích seminářů v modelových situacích v prostředí jejich školy. A ano, zde je potřeba mít volný oděv a počítat s tím, že se trochu umažou, třeba od maskovacích prostředků, kterými umocňujeme reálnost modelové situace.

Kdo jsou lektoři vašich seminářů a jaké pomůcky používáte?

Semináře vedou experti s dlouholetými praktickými zkušenostmi z policejních a armádních složek. Jsou to bývalí instruktoři, metodici a vyjednavači útvarů, které se zabývaly bojem proti extremismu, terorismu a závažnou trestnou činností. Jsou to specialisté, kteří umí předávat informace tohoto těžkého tématu tak, aby se posluchači naučili maximum, aby měli opravdu pozitivní výstup, a nikoli psychické následky. Při součinnostních cvičeních spolupracujeme s kaskadéry, což jsou de facto herci, kteří umí podat svoji roli a dotáhnout záměr modelové situace do konce.

Nejčastější dotaz od přihlášených: Máme se bát?

Účastníci nemusí mít vůbec z ničeho strach. Bezpečnost je naší prioritou a vždy se snažíme, aby se nikomu nic nestalo. Potencionální riziko úrazu je spíše na naší straně. 

Smyslem našich seminářů je, aby lidé odcházeli spokojeni, s novými informacemi a zkušenostmi, které jim mohou v budoucnu zachránit život a zdraví.